Poslední dobou mě téma “dovolit si” provází čím dál častěji. Jsem na začátku a přesto jsem tak daleko. Cítím obrovskou vděčnost, jak daleko jsem došla a zároveň cítím velkou připravenost jít dát.

Velkou část svého života jsem dělala věci jak se mají dělat, všechno zvládala sama, měla ráda věci pod kontrolou a hlavně jsem dělala to co jsem na očích druhého člověka viděla. 

Najednou ve čtyřiceti přišly signály, že už takto dál nechci a postupně jsem si začala svůj život měnit.  Často jsem nerozuměla tomu co se mi děje,  zlobila jsem se na sebe i na své nejbližší a někdy dokonce bojovala s tím co mi život zase přinesl.

Tím, že jsem si začala dovolovat být sama sebou, jsem si dovolila:

• odejít v lásce od manžela a otce našich dětí
• vzdát se domu
• jít s mužem, ke kterému mě srdce táhlo
• být nepochopena a odsouzena přáteli, rodinou a známými
• zůstat často sama se sebou
• odejít ze zaměstnání.

Až dnes zpětně vidím, jak mi moje vnitřní síla ukazovala tu správnou cestu. Já ji naslouchala, ikdyž jsem měla velký strach, často to bolelo a já proplakala nejednu noc.

Díky tomu, že jsem si dovolila, tak jsem se naučila:

• dát sama sebe na první místo
• věřit mé intuici
• důvěřovat sama sobě a nastavit si hranice
• vnímat samotu jako zdroj
• přijímat 
• dělat smysluplné věci, žít ve svobodě a být svá.

Dovolujte si! Stojí to za to.